|
4.8. se kratce zastavujeme v malebnem mestecku Wanaka, projizdime scenerickym prusmykem Lindispass a vecer kotvime u nadherneho jezera Pukaki. Po dlouhe dobe jdeme nezvykle brzy spat jako slepice se setmenim v sest hodin :) Brzy rano pak prijizdime na parkoviste k Aoraki alias Mt. Cook. Vydavame se na lehky trek k jeho upati, prochazime Hookerovo udolim az k jezeru vytekajicimu z ledovce. Za nim se zveda jiz jen prikra stena k nejvyssi hore NZ. Pohled je to naprosto impozantni, pocasi nam preje, a tak se jeste odpoledne presouvame k obrovskemu zrcadlovemu jezeru Tekapo. Odrazi se v nem tahle zasnezene vrcholy Alp a vytvareji dalsi naprosto uchvatne scenerie. Vecer se dostavame na vychodni pobrezi a po dlouhe dobe prespavame u more jizne od mesta Christchurch.
Ve stredu 6.8. se ocitame na namesti nejanglictejsiho a nejzelenejsiho mesta na NZ Christchurch. Se svymi 350 tis. obyvateli ruznych narodnosti je nejvetsim mestem na Jiznim ostrove. Nabizi pestre kulturni vyziti a vyzivny nocni zivot. V tomto meste travime nekolik prijemnych dni. Kulturne jsme se povznesli v galeriich, muzeich, v botanicke zahrade (jedna z nejstarsich, zalozena 1850), divadle Court (patky prinaseji pravidelna improvizovana predstaveni, ktera stoji za to, "Scriptless comedy") a v neposledni rade i v barech :). Ondra po dlouhe dobe oprasil rybarske nacini, otevreli jsme si lahvinku vina, ktere jsme dostali na rozloucenou darem v Cromwellu. Ovsem jedine co bralo, byli zraloci, skoda.
Navstevujeme take vybezek Akaroa (Banks peninsula) na V od Christ., jenz v minulosti tvoril jedinou francouzskou enklavu na NZ. Franc. pritomnost se odrazila predevsim architekture (predevsim mesto Akaroa) a lokalnich jmenech. Zaujal nas nazev Pigeon bay (Holubi zatoka), a tak ji vyrazime prozkoumat. Nazev nelhal, NZ holubu bylo v zatoce opravdu mnoho. To se ale neda rict o rybach, zrejme na ne nebyla vhodna doba, Ondrejovi to aani nebrnklo.
10.8. v nedeli prijizdime do mestecka Hanmer Springs, zname svymi geotermalnimy laznemi. Mesto se nachazi v Alpinsko-Pacifickem trojuhelniku (ohranicuji ho mesta Christchurch - Hanmer Springs - Kaikoura), vzduch je zde velmi chladny, ale zato svezi.
Nasli jsme ubytovani v kempu za neuveritelnych 15 NZD a vyrazily na delsi prochazku k vodopadu vysoko nad mestem. Jak jsme stoupali nahoru, objevila se snehova pokryvka, ktera misty dosahovala az ke kolenum. Vodopad byl okraslen rampouchy a v drobnych kapickach padajici vody se tvorila duha. Po navratu do chatek jsme pak nanejvys ocenili az tropickou atmosferu, vytvorenou prehistorickym topnym telesem.
Rano jsme jako jedni z prvnich nalozily sva telicka do soustavy bazenu, jejichz teplota se ruznila od 28 az po 41´C horkych sirnych bazenku, ktere byly nasim prvnim cilem. Labuz. Neodolali jsme ani toboganu, ale studene pocasi nas zahnalo zpet do luna hrejivych sirnych vod. Lazne se musely stridat, protoze delsi pobyt v prilis horke vode neni zdravy. Po case se pak taky prihlasila zizen, kterou jsme uhasili zdravotnim pivkem v baru. Kdyz jsme se nabazily teple vody, vyrazili jsme na obed, po kterem jsme usnuli jako kotata. Probudily jsme se az kdyz se stmivalo, a tak jsme honem vyrazily zpet na vecerni kuru. Rekreantu bylo tentokrat pomerne hodne, ale takove lazne jsou i misto pro komunikaci, takze jsme se nijak nestranili spolecnosti, lidi jsou tu opravdu hodne pratelsti.
Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.6
AkoComment © Copyright 2004 by Arthur Konze - www.mamboportal.com
All right reserved |
Ve stredu 6.8. se ocitame na namesti nejanglictejsiho a nejzelenejsiho mesta na NZ Christchurch. Se svymi 350 tis. obyvateli ruznych narodnosti je nejvetsim mestem na Jiznim ostrove. Nabizi pestre kulturni vyziti a vyzivny nocni zivot. V tomto meste travime nekolik prijemnych dni. Kulturne jsme se povznesli v galeriich, muzeich, v botanicke zahrade (jedna z nejstarsich, zalozena 1850), divadle Court (patky prinaseji pravidelna improvizovana predstaveni, ktera stoji za to, "Scriptless comedy") a v neposledni rade i v barech :). Ondra po dlouhe dobe oprasil rybarske nacini, otevreli jsme si lahvinku vina, ktere jsme dostali na rozloucenou darem v Cromwellu. Ovsem jedine co bralo, byli zraloci, skoda. 